Oblíbené stránky: Love Sakura

Archiv: Leden ~ Únor ~ Červenec ~ Srpen

Desing by: Yuuri ^^



.

9. Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život.

4. října 2010 v 22:11 | Naomi Toko
9. Díl
" Sakuro, ovládni svůj vztek."
" Ty mi nebudeš řikat, co mám dělat!" To si Itachi moc dobře nepromyslel.
" Sakuro, promiň, nechtěl jsem se tě nějak dotknout."
" Na omluvy už je trochu pozdě."
" Sakuro, nedovol, aby tě to ovládlo. Osedlej si tu sílu." Sakura znovu zaútočila. Itachi se tomu vyhnul, ale už musel zapnout sharingan. Najednou se mu v hlavě zjevil plán. Teda částečný. Itachi se zastavil. Nedělal, žádné pohyby. Jeho oči se proměnily zpět na černé studánky.
" Sakuro, pokud mi chceš vážně ublížit, tak to udělej. Nebudu se bránit." Sakura se na něj rozběhla. Nevěřila, že by se nebránil. Vrazila mu pěstí do břicha. Itachi odletěl dozadu, kde dopadl zády do stromu. Spadl na kolena a vykašlal trochu krve. Netušil, že ta rána bude tak silná. Sakura se zastavila.
" No tak. Braň se!" Zařvala na něj. Přišla k němu. Kopla ho do břicha, ale už né tak silně. Přerátil se na záda.
" Takže velkého Itachiho porazí jedna rána? A ty seš mým učitelem?" Obkročmo si na něj sedla. Položila mu ruce na hruď a podívala se mu do očí. V tom okamžiku, jako by se jí vrátilo její sebeovládání. Začala si uvědomovat vše, co udělala. Potom, ale zase zmizela.
V její hlavě
Sakura: Co to děláš? Já mu nechci nic udělat. Je to přítel.
Vnitřní Sakura neboli ta síla: Ale já mu chci ublížit a jelikož jsem silnější, tak se to tady řídí podle mě.
Sakura: Ne to teda neřídí. Ty jsi nic. Ty jsi jen malá část mě. Ty mi nebudeš rozkazovat. To já jsem tady šéf. Né ty.
Sakura sváděla ve své hlavě boj se svou druhou částí.
Vnitřní sakura: Vždyť ty to nezvládáš. Nemáš na to dost síly. To ty jsi nic. Teď se leda tak můžeš dívat, jak ho zabiju. Vlastně jak ho my zabijeme.
Sakura: To nedovolím. Nedovolím, abys mě takhle ovládala. Boj mezi námi není o fyzické síle. Ty jsi jen v mé mysli a tady vládnu já. Je to o sebeovládání a ty ani nevíš, co to slovo znamená. Já to vím, a proto vyhraju.
Zpět na tréninkové ploše
Sakura se začala měnit zpět. Získala nad sebou kontrolu. Nad svými pocity. Zvláště nad svým vztekem. Věděla, jak tu sílu teď vyvolat a jak jí zase uspat. Konečně se jí podařilo nabít ztracené sebeovládání. Zase viděla svýma očima. Střetla se s Itachiho pohledem. Myslela si, že se rozpouští. Srdce jí bilo hroznou rychlostí. Ruměnec se jí vehnal do tváří.
" Já… promiň. Měl ses bránit. Co tě to napadlo? Mohla jsem ti něco udělat." Uvědomila si, že na něm obkročmo sedí a že její dlaně jsou položeny na jeho vypracované hrudi.
" Ježiš promiň." Rychle z něho slezla. Itachi byl trochu nesvůj z její blízkosti, ale nechtěl, aby se oddálila.
" To je v pořádku. Takže si to ovládla." Konstatoval.
" Ano, myslím, že částečně určitě. Ale stejně si to dělat neměl. Bylo to riziko. Co kdyby se mi to ovládnout nepodařilo? Co kdybych ti ublížila? Bylo to nezodpovědné." Itachi zvedl zase jedno obočí.
" To já jsem tady učitel a taky ten zodpovědnější." Oba se uchechtly. " Takže zase zpět do práce. Teď se budeme věnovat Taijutsu."
Sakura s Itachim trénovala až do večera.
"Myslím, že už mám dost." Řekla Sakura. Itachi se podíval na vyřízenou, ležící sakuru.
" jo nejspíš jo. Takže to pro dnešek stačí." Pomohl jí vstát. Šli spolu do domu. Sakura se šla nahoru osprchovat. Itachi se šel taky osprchovat, ale do dolní koupelny. Potom šel dělat večeři. Sakura se sprchovala asi hodinu. Tentokrát si vlasy nefénovala. Nechala si je jen volně spadat na ramena. Špinavé prádlo hodila do pračky a ovinula se ručníkem. Jelikož její pokoj byl přes chodbu, rozhodla se, že ty dva metry přejde zavinutá v ručníku, který jí sahal těsně pod zadek. Otevřela dveře koupelny a ztuhla. Stál tam zády otočený k ní Itachi s rukou napřaženou k zaklepání na dveře jejího pokoje. Otočil se po zvuku otevírajících se dveří a uviděl Sakuru v ručníku. Prohlédl si jí od shora dolů. Stáli od sebe asi půl metru.
" Už je večeře." Řekl Itachi trochu trhaně. Sakura se nezmohla ani na jediné slovo. Stála tam jak solný sloup a pozorovala Itachiho tvář. Jeho černé oči, v nichž se ztrácela. Jeho krásná ústa, jenž chtěla políbit. Pohledem sjela na jeho svalnatou hruď a paže. Toužila se ho dotknout. Cítit jak se vzdouvá při každém nádechu. Jen těžko od něj mohla odtrhnout oči.
Itachi jí pozoroval s hladem v očích. Byl si jistý, že kdyby teď přišel nějaký muž a jen se na ní podíval. Zabil by ho. Chtěl ji mít jen pro sebe. Díval se na její krásnou tvář. Chtěl jí pohladit po vlasech barvy okvětních lístků Sakury. Ty zelené oči stále nemohl vyhnat z hlavy. Cítil hroznou potřebu ochutnat její rty, její kůži. Cítit její hebkost. Toužil položit dlaň na její srdce a vědět, že tluče jen pro něj. Itachi udělal krok k ní. To přimělo Sakuru vzhlédnout a znovu se podívat do těch očí. Itachi zrušil mezeru mezi jejich těly. Sakura kmitala pohledem z jeho očí na rty. Itachi už nevydržel nápor té touhy. Přitiskl své rty na její s naléhavostí a vášní, jakou ještě v životě necítil. Sakura po chvilkovém omámení mu začala polibky opětovat. Itachi si jí za pás přitáhl k sobě blíž. Tiskl své tělo na její. Otočil se s ní v náručí a zády ji přimáčkl ke dveřím. Při nárazu Sakura trochu pootevřela ústa. Itachi využil tuto příležitost a začal jazykem šlehat přes ten její. Sakura slastně vzdechla. Itachi na chvíli opustil její rty a začal jí líbat krk. Přejel jazykem od klíční kosti přes celou délku jejího krku a zase zpět ke rtům. Sakura si začala uvědomovat, že tohle udělat nemůže. Vždyť ho skoro nezná. Teda teď. Neví, co jí byl dřív. Třeba ho nenáviděla a taky k tomu měla důvod. Nemohla s ním v tomhle pokračovat teď. Až si rozpomene, tak možná, ale ne teď. Itachi sjel rukou k jejím hýždím. Sevřel pevně jednu její půlku a zvedl ji tak, aby okolo něho mohla obmotat nohy. Oba byli vzrušní. Sakuře se zastavil dech, když svým klínem přes látku narazila na pevného a připraveného ITACHIHO. Cítila Ho. Byl obrovský. Itachi sáhl na místo, kde byl její ručník pevně zavázaný. Sakura to nemohla nechat zajít už dál.
" Itachi ne. Dost. Já…" Itachi se jí podíval do obličeje. " Já nemůžu." Itachi jí postavil na zem. Neměl ponětí, co se děje. Sakura otevřela dveře do svého pokoje a vešla. Zabouchla za sebou dveře a nechala tam Itachiho stát. Lehla si do postele. Teprve teď uslyšela vzdalující se kroky. Vyčítala si, že to nechala zajít tak daleko. To se nemělo stát. Stále cítila jeho rty na svých.
Jeho ruce dotýkající se jejího těla. Ty ruce jí přiváděly k šílenství. Chtěla ho tady teď mít. Svou dlaní si přejela přes místo, kde cítila jeho dotek. Zavřela oči a viděla ho. Cítila v domě jeho přítomnost a to jí uklidňovalo. Zakručelo jí v žaludku. Vstala a šla ke skříni s oblečením.
Otevřela dveře a vešla do chodby. Vůbec se jí nechtělo jít do kuchyně. Nevěděla, jak by se k němu měla chovat. Chvíli nad tím přemýšlela. Rozhodla se, že se k němu bude chovat, jako by se to nestalo.
Pomalu sešla po schodech dolu. Itachi seděl u stolu a jedl špageti s rajčatovým sosem.
Když vešla, na chvíli přestal jíst a vzhlédl k ní. Sakura uhnula pohledem. Nemohla se podívat do těch černých studánek.
" Špageti jsou na plotně. Nandej si." Itachi se zase vrátil k jídlu. Ani on si nevěděl rady. Jak se k ní mám chovat? Ptal se sám sebe, ale odpovědi se nedostávalo.
" Jasně, díky." Sakura si vyndala z poličky talíř a nandala si. Vzala si příbory. Sedla si naproti Itachimu sedícímu v čele stolu. Sakura měla v očích smutek. Itachi to nedokázal snést.
" Skuro, já jsem ti nechtěl nějak ublížit. Já jsem nevěděl, co dělám. Myslel sem, že ty…Jsem idiot." Sakura se na něj tázavě dívala. Itachi se obviňoval z toho, že jí napadl a sexuálně obtěžoval. Nechápal, co se s ním děje. Než jí potkal, si s něčím takovým vůbec nelámal hlavu, ale teď? Trápí ho to.
" Tady není co odpouštět. Jen jsme oba dva trochu ujeli. Nic víc." Sakura plácla první, co jí napadlo, a zarazila se. Její slova zněla skoro lhostejně. Tak znít ale neměla. Měla smést z jeho očí vinu. Itachiho to trochu zabolelo. Nevěděl, že je jí až tak lhostejný. Vzpomněl si na její polibky. Taky ho líbala. Stejně vášnivě jako on ji. Jak jí může být tak ukradený? Tato slova nahlas nevyslovil.
Sakura se pustila do jídla. Spíš tedy jen tak uzobávala ze špaget. Bylo to dobré, ale najednou neměla hlad. Měla chuť se jít někam projít. Někam ven na čerstvý vzduch. Itachi už dojedl stejně jako Sakura. Vzala svůj talíř. Zbytky hodila do koše. Lehce se opřela o kuchyňskou linku.
" Itachi?" Vzhlédnul. " Mohla bych se jít projít. Třeba někam do města?" Itachi oněměl.
Nepředpokládal, že by během pobytu zde chtěla chodit na výlety. Ale to byla vlastně jen jedna malá věc, na kterou zapomněl při vymýšlení svého plánu, jenž byl jak ementál.
Nejbližší město bylo asi hodinu a půl od skrýše, ale je bezpečné tam Sakuru brát a nebo tam sám jít? Tím si nebyl jistý, ale při pohledu do jejích prosících očí by dovolil cokoliv.
" Tak dobře, ale půjdu s tebou. Stejně musíme doplnit zásoby. A jen na chvíli." To Sakuře zvedlo náladu. Chtěla taky vidět jiné lidi. Být aspoň chvilku v jiném prostředí. Itachi šel ke dveřím, otevřel je a nechal Sakuru, ať projde první. (Itachi je džentlmen. To tu ještě nebylo. J)
Celou cestu šli potichu. Každý na druhý straně cesty. Zanedlouho se před nimi rozevřely stromy a uviděli bránu do města.
Procházeli se malými uličkami.
" Takže já nejspíš teď půjdu dokoupit něco, co potřebujeme. Jestli chceš, můžeš tady na mě počkat." Itachi ukázal na jednu z laviček v malém parčíku.
" A mohla bych s tebou?" Sakuře se tam nechtělo čekat samotný.
" Jestli chceš." Itachi byl zmatený. Myslel si, že chce jít do města, aby od něj měla na chvíli pokoj. Ale nemohl jí nechat jít samotnou. Teď jí tedy chtěl dát trochu prostoru a samoty, tak proč chce jít teď s ním? Sakura mu věnovala jeden z jejích okouzlujících úsměvů. Itachi oněměl. Probral se až ve chvíli, kdy ho chytla za ruku a začala ho táhnout do obchodu. Když z něj zase vylezli Itachi nesl čtyři tašky plné různých dobrot.
Právě šli hlavní ulicí, po jejíchž stranách byli různé krámky se vším možným.
" Nejspíš bychom se už měli vrátit." Mohlo být kolem dvanácti možná víc. Sakura zahlédla obchod s oblečením.
" Jo jasně jen se ještě podívám sem." Ve výloze obchody byly krásné černé šaty. Sakura vletěla do obchodu ruku v ruce s Itachim. Nechala Itachiho stát uprostřed obchodu a hledala věšák, na kterém byly šaty z výlohy. Našla svou velikost a běžela do kabinky. Ženský. Pomyslel si Itachi a kráčel ke kabince, kde se Sakura převlékala. Ty šaty byly opravdu krásné. Byli pod zadek, takže stavěli Sakuřiny dlouhé nohy na obdiv světu. Vzadu byli stuhy na zavazování, ale hned vedle nich byl nenápadně umístěn zip, stejně tak to bylo se něco na způsob pravého korzetu. Byli bez ramínek s tedy velikým výstřihem. Žádný muž by se neubránil pohledu na takovou krásu. Sukně byla dole lehce rozevlátá a do stran. Sakura začala bojovat se zipem. Nemohla na něj dosáhnout. Nakonec se jí to ale s velikým vypětím sil podařilo. Pohlédla na sebe do zrcadla. Vypadala nádherně. Díky černé vynikly její hedvábné růžové vlasy a zelené oči. V kabince nebylo dostatečně velké zrcadlo, ale hned vedle té kabinky bylo další a větší. Rozhrnula závěs a narazila do Itachiho stojícího hned za ním. Kousek od ní poodešel, aby si jí mohl pořádně prohlédnout. Celou jí sjel pohledem. Sakura se začala červenat. Itachi na chvíli ztratil dech. Vypadala božsky. Nikdy v životě neviděl něco krásnějšího, nebo něco, co by se vyrovnalo její kráse.
" Vy- vy-vypadáš…" Začal koktat. Zhluboka se nadechl, aby se trochu uklidnil.
" Vypadáš úžasně." Sakura se začala červenat ještě víc. Nesměle se na něj usmála.
" Díky." Dívala se do země.
" Takže tyhle šaty bereme." Řekl Itachi rozhodně. Sakura konečně našla odvahu a podívala se mu do očí.
" Ty mi koupíš šaty?"
" Proč ne. Vypadáš opravdu úchvatně." Do její tváře se znovu vehnal ruměnec. Usmála se.
" Děkuju."
" Není zač. Tak já je jdu zaplatit. Jestli chceš, tak si je rovnou můžeš nechat na sobě." Itachi od ní nemohl odtrhnout oči.
" Tak jo." Sakura se znovu nesměle usmála.
 

8. Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život.

21. září 2010 v 20:30 | Naomi Toko
8. Díl

 " Super teď ještě začínám mít vidiny." Řekla si spíš pro sebe. To snad ne. Ta paměť seč jí neměla začat vracet tak brzo. Pomyslel si Itachi. " Vlastně, myslíš, že by se mi mohla vracet paměť?" Itachi jí nevnímal. " Itachi…Itachi?" musela trochu zvýšit hlas. " Promiň, co jsi říkala?" Itachi se konečně probral. " Jen jestli by se mi už nemohla začít vracet paměť?" " Je to možné. A teď by jsi měla jít už spát. Ráno budeme pokračovat v tréninku." Začal znovu odcházet. " Itachi, počkej." Otočil se. " Chtěla jsem se jen zeptat. Jak dlouho už mě trénuješ?" " Už asi rok. Proč?" " Ale nic. Jen tak mě to zajímalo. Chovala se tamta Sakura jinak?" " Co přesně máš na mysli?" " To je jedno nech to plavat. Děkuju za to, že mě trénuješ." " Není zač. Jsi část našeho týmu. Dobrou." Sakura v pokoji osaměla. Ach jo, je tak hrozný o sobě nic nevědět. Co vlastně byl ten záblesk? Mohla to opravdu být moje vzpomínka? A když jo, tak kdo to byl? Vypadal tak na třicet, ale byl pěknej. Sakura náhle začala cítit, jako by se jí po onom muži stýskalo. Jako by ho chtěla mít u sebe. Chtěla se stulit do jeho náruče a zůstat v ní navěky. Musela ovšem uznat, že i Itachi ji značně přitahoval. Po pár minutách přemýšlení usnula. Ráno jí probudila vůně omelety a čerstvého chleba. Hned vstala a šla do kuchyně. Potkala tam Konan nad obrovskou pánvičkou. " Dobré ráno Konan." Usmála se na ni. " Dobré Sakuro. Dáš si?" Ukázala na pánvičku. " Jestli můžu." " Samozřejmě." Konan jí naložila plný talíř. " Musíš hodně jíst s Itachim je trénink dost náročný. Budeš potřebovat sílu." Sakura se znovu usmála. Začala se zde cítit v bezpečí. " Trénuju taky někdy i s ostatními?" zeptala se. " Ano celkem často." Řekla to trochu smutně. " Ale bohužel teď s tebou trénovat nemůžeme. Za tři hodiny vyrážíme pryč." " Kdo všechno jede? O co vlastně jde? A kdy se vrátíte?" Sakura doufala, že co nejdřív. " Jdeme všichni až na Itachiho a tebe. Ještě si stále slabá po té nehodě a nemůžeme tě tady nechat samotnou, proto tady zůstává Itachi, chce taky ten čas využít k tvému tréninku. Důvod, proč musíme odejít je, že se vyskytli jakési problémy na severu našeho území a je nás tam potřeba. Bohužel to vypadá, že se vrátíme až za čtrnáct dní." Sakura se pustila do vajíček. " Proč až za tak dlouho?" " No řekla jsem, že tam máme menší potíže, ale neboj nic vážnýho. A teď to dojez, ať ti to nevystydne." Sakura dala oči v sloup. Připadala si jako děcko. Za chvíli si k ní přisedl Itachi. " Dáš si taky? Je to opravdu vinikajcí." " Jestli chceš tak si pojď nandat. Já už musím jít připravit si věci na cestu." Konan nečekala na jeho odpověď a odešla. Sakuře připadala naštvaná. Ohlédla se po ní. " Co jsem provedla?" zeptala se Sakura. " Ale nic. Konan je naštvaná na mě. Jen jsme se v něčem neshodli." " Chceš nandat?" zeptala se. " Ne díky. Už jsem snídal." " Aha." Sakura se znovu pustila do jídla. Po chvíli si ovšem všimla, že jí Itachi pozoruje. Zastavila se a střetla se s jeho pohledem. " Co?" " Ale nic." " Nedívej se na mě takhle." " Proč?" Znervózňoval jí ten klid, s jakým to říkal. " Znervózňuje mě to." Přiznala. " Nemůžeš se třeba dívat někam jinam?" " Ne to nemůžu. " Teď jsem na řadě já. Takže proč?" Itachi nevěděl, jak jí na to má odpovědět. Ačkoli se pokoušel dívat jinam, jeho pohled si ji vždy našel. Naštěstí pro něj do kuchyně právě přiběhla Konan. Otevřela ledničku a něco si z ní vzala a šoupla to do batohu. " No takže jelikož jsme už připravení, tak jsme se s ostatními rozhodly, že už vyrazíme." Do obýváku, který byl s kuchyní propojen, vešli ostatní členové Akatsuki. Sakura i Itachi s nimi vyšli ven. " Tak se měj, kočičko." Dejdara k Sakuře přistoupil a políbil ji. Sakura překvapením vytřeštila oči. Odstrčila ho od sebe a vzpamatovala se. Vražedně se na něj podívala. " Sakuro, hlavně se ovládej." Řekl klidným hlasem Itachi i přes to, že zatínal ruce v pěst. Nejradši by Deidarovi sám jednu ubalil. " Neboj, vše mám naprosto pod kontrolou." Sakura byla teď plná vzteku a to ne jen na Deidaru, ale i přes to se ovládala. " Tos neměl dělat." Sakura se vysokou rychlostí napřáhla, shromáždila čakru v pěsti a udeřila Deidaru takovou silou, že odlítl několik metrů. Pokračoval by dál, kdyby jeho let nebyl zastaven o kmen stromu. Sakura si o sebe oprášila ruce. " Idiot." Všichni na ni koukali s úžasem. " No co? Ten debil si to zasloužil." Všichni se začali smát. Akatsuki se rozloučili, seškrábali lidaru ze země a vydali se na cestu. Sakura se obrátila a šla zpět do domu. Sedla si ke stolu a dojídala snídani. Itachi šel za ní. " Pěkná rána." Pochválil ji. " Díky." Opáčila mu. Vzala prázdný talíř do ruky a šla ho umýt. " Itachi chtěla jsem se zeptat. Mám tady nějaké oblečení?" " Ve svém pokoji ve skříni." " Jasně díky, takže kdy začneme trénovat? Chtěla bych se ještě před tím osprchovat." " No… takže za hodinu venku. Neopozdi se." Sakura přikývla a vyběhla schody. Ze skříně vytáhla černé upnuté tričko a stejnobarevné kraťasy. Potom vešla do koupelny naproti jejímu pokoji. Vysprchovala se, umyla si vlasy a zuby. Vlasy si potom vyfénovala a učesala. Oblékla se a šla za Itachim. Už na ní čekal. " Neříkal jsem náhodou, neopozdi se?" Povytáhnul jedno obočí. " Jo myslím, že jo." " A co si udělala?" Byl trochu naštvaný. " Vždyť to je jen pět minut." " Pět minut nebo hodina? Jdeš prostě pozdě." Sakura dala oči v sloup. " No jo." " Takže začneme. Budeš se muset naučit ovládat svůj vztek. Potom se ti možná podaří ovládnout i tu sílu." " Možná? A co když se mi to nepodaří?" Podívala se na Itachiho. " Ty to dokážeš. Věřím ti." Itachi svá slova myslel vážně. Věřil v ní. Věřil jí. " Takže zkus se teď naštvat." " Ty si chytrej. A jak to mám asi udělat. Nedokážu se sama od sebe naštvat." " a jak to teda děláš normálně?" " Většinou, mi někdo pomůže. Jako třeba včera." Řekla trochu rozčíleně. " Tak to abych ti pomohl znovu. Tak možná bychom měli začít rozcvičkou, co? Takže sto kliků." " Cože? Sto? Si se zbláznil ne? Tak na to ti kašlu." " Já jsem tvůj sensei. Ty mě budeš poslouchat!" " K tomu mě nedonutíš. Vážně nechápu, co jsem byla za blbku, když jsem si tohle nechávala líbit. Teď každopádně už taková nejsem." " Dělej! Nebo chceš, abych ti přidal dalších sto?" " Ani náhodou." Sakura už byla vážně naštvaná. Choval se k ní jak k děcku. " Uděláš přesně to, co ti řeknu." Řekl s klidným hlasem. Tohle Sakuru štvalo nejvíc. Zaútočila na něj. Přesně tohle Itachi chtěl. Útočila na něj znova a znova. Začala se měnit.

Diplomek pro Stiorry

15. září 2010 v 19:14 | Naomi Toko
Doufám, že se bude líbit. :-)
Diplomek pro Stiorry
 


7. Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život.

12. září 2010 v 15:26 | Naomi Toko
7. Díl
Venku už trochu potemněla obloha. Bylo něco kolem devátý. Sakura vstala z postele a šla se podívat k oknu. Nedaleko od domu spatřila postavu v černých kalhotech. Nejdřív ho nemohla poznat, ale potom v tom člověku rozpoznala Itachio. Měl v ruce nějaké nože nebo co. Všude kolem něj byly v kruhu terče. Stoupnul si doprostřed a odrazil se nohama od země. Vyskočil několik metrů do vzduchu a začal neuvěřitelnou rychlostí vrhat noře kolem sebe. Ve vzduchu udělal několik salt a dopadl na chodidla na zem. Všechny nože, co měl, byly zapíchané do středů terčů. Sakuře spadla čelist. Tohle se jí vážně moc líbilo. Vzpomněla si na to, co jí řekl Itachi.: "Ty jsi moje žačka. Učím tě bojovému umění a ovládání čakry. Dřív jsi bývala medik a pracovala jsi pro Konohu jako ninja, ale potom ses přidala k nám." Takže já bych tohle taky mohla umě? Zeptala se sama sebe. Usmála se. O trochu se jí zlepšila nálada. Rozhodla se, že půjde obhlídnout dům. Co nejtišeji otevřela dveře do poměrně dlouhé chodby, v jejíž polovině klesaly schody a jejíž jedna strana zatáčí doleva. Sakura se vydala po schodech dolu. Přišla do velké místnosti. N jedné straně byla kuchyň a na druhé sedačka a naproti ní skříň. Hned vedle schodů byli dvoje dveře.
" Á Sakuro, tady jsi." Sakura se otočila za známým hlasem. Byla to Konan. Seděla u stolu spolu s dalšími a právě večeřeli.
" Ahoj." Pozdravila Sakura neznámé-známé členy Akatsuki.
" Takže, co kdyby se každý z vás představil?" Zeptala se Konan a důrazně se podívala na své "kolegy". Ti nechvíli přestali jíst a začali se postupně představovat.
První začal muž s blonďatými vlasy přehozenými přes jedno oko. " Já jsem Deidara pusinko a můj pokoj je nahoře napravo hned vedle schodů. Budeš to potřebovat vědět." Blonďák poslal Sakuře vzdušný polibek. Sakura se podívala na Konan, která si naštvaně měřila Deidaru.
" Sakuro před tím, jsi ho pokaždé za takovouhle blbou poznámku praštila." Zalhala Konan. Sakura se na ní usmála. " Díky za upozornění."
" Jmenuji se Sasori." Ozval se muž vedle Deidary. Sakura nevěděla, jestli jim má říkat něco jako: " Jsem ráda, že vás poznávám" nebo " Je mi potěšením." Když jí vlastně už všichni znají a tak každému jen kývla na pozdrav, nebo se usmála. Postupně se představili všichni: Zetsu, který vypadal, jako masožravá kitka, Kakuzo - divně posešívaný chlapík, Hidane - vcelku dobře vypadající muž s šedými vlasy, šílený Tobi, muž-žralok - Kisame a Pein.
" No a mě už znáš a Itachiho, který právě trénuje někde venku taky." Sakura přikývla. A usmála se na ní.
" Můžu se jít porozhlédnout… ven?" Zeptala se a podívala směrem, kde právě trénoval Itachi. Konan se na ní usmála.
" Určitě." Sakura se otočila, otevřela vchodové dveře a šla na tréninkový plácek. Sedla si na zem a opřela se o jeden ze stromů. Sledovala Itachiho přesné pohyby, údery. Za chvíli začala pozorovat i jeho svalnatou hruď rýsující se pod tričkem. Jeho krásný obličej. Zarazila se nad tím, na co vlastně myslí. Z proudu myšlenek jí vytrhl jeho hlas.
" Sakuro... Sakuro!" Vzpamatovala se.
" Ano?" Pohlédla mu do očí.
" Pojď trénovat." Itachi jí podal ruku.
" Ale já to neumím." Zpanikařila. Tak a teď se před ním totálně ztrapním. Proletělo jí hlavou.
" Před tím ti to celkem šlo."
" Myslíš před tím, než jsem ztratila paměť?" Hlava jí trochu poklesla.
" To nic nemění na tom, že to v sobě pořád máš. Určitě si na to hned vzpomeneš." Povzbuzoval ji Itachi. Sám se divil, proč to vlastně dělá. Sakura přijala jeho ruku. Šla za ním doprostřed plácku. Zastavila se kousek od něho a začala nervózně přešlapovat.
" Takže jako první vyzkoušíme boj zblízka." Sakura přikývla Itachi se na ní rozeběhnul s napřaženou pěstí. Sakura se tomu instinktivně vyhnula a zaútočila, protože, jak je známo, nejlepší obrana je útok. Sakura vůbec nevěděla, co dělá. Jen poslouchala, své tělo a doufala, že ví co je nejlepší. Sakura odrazila další Itachiho útok. Postupně začal ten boj zrychlovat. Sakuře to šlo opravdu dobře. Trénovali ještě dvě hodiny po úplném setmění. Sakura si začala rozpomínat, na některé údery a chvaty. Začala uvažovat nad tím, co dělá. Už to nebyli jen reakce. Její údery byli promyšlené. Už byla ale velmi unavená.
" Dost!" Řekla Itachimu popadajíc dech. Itachi na ni ale nepřestal útočit."
" V opravdovém boji nebuš moct říct dost." Znovu na ni zaútočil. Sakura uhnula jeho útoku a uskočila dozadu.
" Ale já už jsem vyčerpaná. Už nemůžu!" Lehce na něj zvýšila hlas. Stále nepřestal. Sakura se na něj naštvaně podívala. V tu ránu se přes ni přelila vlna vzteku. Opět se začala měnit. Dívala se na Itachiho černýma očima plnýma vzteku. Vítr si pohrával s jejími černými vlasy. Kolem jejích rukou se začala shromažďovat čakra.
" Já jsem řekla Dost!" zařvala a rozběhla e proti němu. Itachi okamžitě zapnul sharingan. Nevěděl, co by mu rána, daná v téhle její podobě, mohla způsobit. Uskočil jejímu útoku. Sakuřina pěst narazila do stromu. Ten se pod návalem její síly roztříštil na tisíce kousků. Začala na něj útočit čím dál rychleji. Itachimu došlo, že jí bude muset zastavit, aby mu třeba opět nezkolabovala.
" Sakuro, to stačí! Uklidni se!" Zařval, aby ho slyšela.
" Teď bys chtěl skončit jo? Když mě to zrovna začalo bavit?" Ušklíbla se na něj. Zaútočila. Itachi její útok tušil a tak využil momentu překvapení, bleskovou rychlostí se dostal za ní a pevně objal, aby se z jeho sevření nemohla dostat.
" Uklidni se! Uděláme to přesně, jak ty chceš. Jen se uklidni." Nevěděl, co jiného ji má říct.
" Ale já chci bojovat." Řekla naštvaně. " Pust mě! Slyšíš! Pust mě!" Snažila se vypáčit ze jeho sevření.
" Ne dokud se neuklidníš." Sakura sebou přestala házet, ale to neznamenalo, že s ním přestala bojovat. Čakra jí začala proudit po povrchu celého těla. V místech, kde se Itachi dotýkal Sakury, se mu začalo tavit oblečení. Rychle uskočil, ale sejně mu to na těle zanechalo značné popáleniny. Sakura se za ním otočila. Když uviděla propálené díry v jeho triku a krev na jeho těle, polekala se. Černé vlasy jí opět zrůžověly. Oči a nehty se také vrátily do původního stavu. Trochu se zapotácela, ale tuto drobnou nevolnost překonala a přiběhla ke krvácejícímu Itachi.
" Je mi to líto… Já nevěděla… Promiň."
" To se při tréninkách stává." Itachi měl spáleninu přes větší část hrudníku a taky na Pažích. Sakura nevěděla, co má dělat. Najednou jí v hlavě probleskla vzpomínka na jednu techniku. Něco jí říkalo, že by mu tím mohla pomoct. Začala se soustředit. Instinktivně shromáždila čakru do rukou a přiložila mu je k hrudi. Sakura nemohla věřit svým očím. Itachio zranění se pomalu začalo hojit. Začala mu narůstat nová kůže namísto té spálené. Po jeho zranění nezbyla ani jizvička. Sakura přiložila ruce k další spálenině na jeho paži. On ovšem její ruce jemně odstrčil.
" Proč?" Tázavě na něj pohlédla.
" Dnes jsi vyčerpala už mnoho čakry, možná až příliš mnoho. Mohlo by ti být špatně a to by narušilo náš další trénink." Začal si stoupat.
" Ale já se cítim dobře. Mě opravdu nic ne…" Ani to neodpověděla, jelikož se jí podlomili kolena. Itachi jí zachytil a syknul bolestí, jelikož mu spadla rovnou na čerstvé spáleniny. I přes značnou bolest ji uchopil do náručí. Sakura sice neztratila vědomí, ale byla velice oslabená. Chytila ho za krk a stulila se mu k teplé hrudi. Byla tak roztomilá, když spala. Donesl ji do jejího pokoje a položil na postel. Sám odcházel do svého. U dveří se na ní ještě jednou otočil. Střetl se s jejíma zelenýma očima. Pokoušela se posadit, což jí připadalo, v tomto momentu, jako nadlidský úkol. Itachi se k ní vrátil, aby jí pomohl.
" Děkuju." Vypravila ze sebe trochu nervózně. Oči jí sklouzly na zranění na jeho paži.
" Ještě jednou se moc omlouvá… já nechtěla. Teda v tom momentu chtěla, ale prostě…" Nevěděla jak dál pokračovat.
" Nemusíš se za to omlouvat. Byla to prostě nehoda. Budeme muset prostě trénovat tvoje sebeovládání a tím tuhle sílu. Bohužel s něčím takovým nemám vůbec zkušenosti, ale ono se to poddá."
" Nemáš zkušenosti? Já myslela, že tohle dokáže mnoho lidí."
" Možná je pár lidí, co dokážou něco, co vypadá podobně, ale je to úplně něco jiného. Většinou to vychází z nějaké techniky, ale to co jsi udělala ty… Vychází to z tebe. Vypadalo to trochu jako proměna jinchuriky, ale toho ty v sobě nemáš." Sakura svěsila hlavu, aby neviděl strach v jejích očích. Itachi jí sice do obličeje neviděl, za to ale vycítil její strach.
" Promiň já… nechtěl jsem tě vystrašit." Itachi nevěděl, proč tohle dělá. Proč jí utěšuje. Proč chce, aby se smála. Zvednul jí obličej za bradu tak, aby se mu dívala do očí.
" Přede mnou se nemusíš schovávat." Sakura hleděla do těch jeho nádherných černých očí.
" Když je to na mě nějak moc novinek. Ta ztráta paměti teď tohle." Stále se mu dívala do očí. Náhle se jí před očima zjevil záblesk jakéhosi muže s čelenkou přes jedno oko a maskou přes pusu. Nevšimla si ničeho víc, jelikož tato vize hned zmizela. Ucukla s hlavou.

6. Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život.

1. září 2010 v 11:38 | Naomi Toko
Ahojky. Tak tady máte další díleček. chtěla bych, aby ti kdo si to přečtou mi napsali nějakej komentík pls, protože takhle nevím, jestli má vůbec cenu pokračovat. :-) Děkujuuu. :-)
6. Díl
" S-s-s" Musela vydechnout vzduch, o kterém ani nevěděla, že ho zadržuje v plicích, aby mohla říct jeho jméno.
" S-Sa...su…ke." Následovala krátká pomlka.
" Co to… děláš?" Řekla a chtěla od něj uskočit, ale on jí pěvně držel.
" Pusť mě!" Řekla naštvaně. Sasuke tam jen stál a ani se nehnul.
" Pusť mě! Slyšíš" Zařvala.
Sasuke jí jednou rukou zakryl pusu, aby nemohla křičet. Začala sebou škubat a to jí pomohlo vykroutit se mu z jeho pevného sevření.
" Co si myslíš, že děláš?" Zeptala se ho rozzuřeně. " a co tady vůbec děláš?"
" Jen jsem chtěl zjistit, jestli bys mi taky dala, když sis to rozdala i s Kakashim. To jsem nevěděl, že je teď z tebe taková děvka." Začal se vztekem ve tváři. Sakura se jen divila.
" Ty… ty… jsi nás…špehoval?" Zeptala se zaraženě. Sasuke se ušklíbl.
" Ty prase úplný! Jak si jen mohl?"
Sakura byla vztekem bez sebe. " Tak to teda doufám, že sis to aspoň užil."
" To teda jo. Za tu dobu, co jsem tady nebyl, se z tebe asi stala profesionálka co? Byla to vážně podívaná." Řekl stále vzteklý Sasuke. Sakura už to nevydržela. Zaútočila na něj pěstí. Tolik si přála ho praštit. Sasuke se jejímu úderu hravě vyhnul.
" Takže chápu to tak, že si to asi semnou rozdat nechceš, co? To je blbá otázka. Jsem na tebe asi trochu mladý. Já zapomněl, že ty jsi na ty třicátníky." Říkal a při tom se hravě vyhýbal Sakuřiným útokům.
" Ty KRETÉNE! Já tě ZABIJU!!!" Zařvala. Nechápala, jak jí mohl něco takového říct. Nashromáždila si čakru do pěsti a zaútočila rychlostí, jaké ještě v životě nedosáhla. Sasuke, který do teď nepoužíval sharingan, byl nucen si ho zapnout. Sakura nevnímala nic jiného než Sasukeho jako terč. Uchihovi dávala Sakura teď trochu zabrat a to i přes to, že za tu dobu, co se učil u Orochimara dost zesílil a nakonec ho i zabil.
Právě se těsně vyhnul jednomu z jejích útoků, když ho zaujali její oči. Její oči už teď neměly barvu mladé jarní trávy, nýbrž se jí černá oční čočka roztáhla pře celé oko. Vlasy jí taky začaly od kořínků rudnout. Sasuke vůbec nechápal, co se to s ní děje. Oči měl doširoka roztažené údivem. Sakura zezačátku vůbec nechápala, na co tak zírá, ale když se pokusila zatnout ruce v pěst a bodla se svými nehty, které se jí prodloužili a zčernaly, do dlaní, došlo jí, že něco není v pořádku. Zastavila svůj útok. Postavila se a zírala na své ruce. Malé ranky na dlaních e okamžitě začaly hojit. Sakura z toho bila mírně řečeno mimo. Podívala se na Sasukeho stojícího několik metrů od ní. Najednou se jí přiblížilo vidění a dívala se na něj, jako by byla pár centimetrů od něj. Uhnula pohledem.
" Doprčic, co to je?" Zeptal se udivený Sasuke. " To je nějaká proměna, nebo co? Musím přiznat, ty červený vlasy ti sluší, ale ty oči jsou trochu děsivý."
" Co mám s očima?" Zeptala se mírně hystericky Sakura. Sasuke se na ní překvapeně koukal.
" Ty to nevíš? Tohle…" Ukázal na ní prstem. "…není schválně?"
" V životě se mi to nestalo." Řekla překvapeně. Ani jeden z dvojice stojící v lese netušily, že je někdo pozoruje.
" No nic. Je mi líto Sakuro, ale můj čas, který jsem zde mohl strávit, už vypršel. Ten začátek si budeme muset někdy zopakovat i s pokračováním." Zašklebil se a poslal jí vzduchem pusu. Sakura vůbec nechápala, jak ho někdy mohla milovat. Připadal jí tak odporný. Až na jeho značnou přitažlivost, kterou Orochimaru neměl, byl skoro jeho kopií. Slizký had. V ten moment, co si to Sakura pomyslela, se v ní vzedmula vlna vzteku a zuřivosti. Začala kolem ní proudit černá čakra. Narostli jí špičáky. Právě se chystala na Sasukeho zaútočit, když jí hrozným způsobem rozbolela hlava. Bylo to jako křeč za křečí ale v mozku. Sakura se chytla za hlavu a s řevem se svalila na zem. Sasuke se na ní pohrdavě podíval, otočil se a odešel. Muž, jenž se doteď schovával za stromem, přišel k Sakuře, zvedl její v bolesti se zmítající tělo a začal s ní skákat pryč. Sakura neměla tušení, co se to s ní děje. Myslela si, že se z té bolesti zblázní. Přála si umřít. Hlavně chtěla, aby už to skončilo. Skoro si ani nevšimla, že jí někdo vzal do náručí, dokud se nestřetla s jeho očima. Ty oči jí přišli povědomé. Mangekyou sharingan (doufám, že jsem to napsala správně).
Najednou bolest hlavy přešla a ona se ocitla v temnotě. Pro ni to bylo velice uklidňující. Postupně začala ztrácet vědomí, až si vůbec neuvědomovala své tělo.
Sakura otevřela oči. Uviděla nad sebou strop nějaké místnosti. Posadila se. Začala se rozhlížet kolem sebe. Ta místnost byla velice hezky zařízená. Sakura seděla na dřevěné manželské posteli s fialovo-modrém povlečení. Všechen ostatní nábytek - velká skříň nalevo od čela postele, dva noční stolky z každé strany, malý stůl s židlí, nad kterým vyselo zrcadlo a dokonce i dveře, které vedly z místnosti - byl zařízen ve stejném stylu a ze stejného světlého dřeva. Sakura neměla tušení, kde se to právě nachází. Začala panikařit, jelikož si dokonce nemohla vzpomenout, jak se jmenuje a ani kdo vlastně je. Najednou se otevřely dveře. Do místnosti vstoupila modro-vlasá žena. Sakura se trochu lekla.
" Uklidni se." Řekla, když viděla paniku v dívčině očích.
" Kde…kde…kde to…" Začala.
" Kde jsi?" Sakura přikývla.
" Jsi v bezpečí." Konan se snažila o co nesoucitnější tón, aby třeba nezačala panikařit, či utíkat. Sakura začala zrychleně dýchat.
" Já…vzpomenout..." Chytla se za hlavu. " Vzpomenout. Vzpomenout. Vzpomenout…" Opakovala stále dokola. Konan si sedla vedle ní a objala ji. Dívka začala brečet. Byla úplně zmatená.
" T bude dobrý." Říkala Konan. Snažila se jí nějak utěšit. Sakura najednou přestala brečet. Chovám se jako slaboch. Musím se uklidnit a zjistit, kdo vlastně jsem. Pomyslela si. Konan jí pohlédla do očí. Sakuřiny oči teď byli klidné.
" Můžete mi říct… kdo jsem. Nemohu si na nic vzpomenout?" Sakura jí pohled opětovala.
" Počkej tady chvíli. Jen dojdu pro někoho, kdo ti to vysvětlí." Odpověděla a odešla.
Za chvíli se dveře do místnosti opět otevřeli. Vstoupil do ní muž. Měl černé vlasy, pronikavé oči stejné barvy. Byl poměrně vysoký a velice pohledný, ale to Sakuře teď bylo jedno.
" Vy jste ten, kdo mi má povědět, kdo jsem?" Tmavovlasý muž přikývl. Zvedl židli, která byla u stolu, a přesunul ji blíž k posteli. Sedl si.
" Jsem Itachi a ty se jmenuješ Sakura Haruno. Já pracuji pro Organizaci Akatsuki a ty jsi moje žačka. Učím tě bojovému umění a ovládání čakry. Dřív jsi bývala medik a pracovala jsi pro Konohu jako ninja, ale potom ses přidala k nám. Pro tento čin jsi neuvedla žádný důvod. Před týdnem, když jsme spolu trénovali, jsi spadla ze skály. Konan ti už rány vyléčila, ale praštila ses do hlavy. Neměli jsme ponětí, co to s tebou udělá. Konan dávala jako jednu z možností ztrátu paměti. Je mi to líto. Měl jsem tě chránit." Itachi svěsil hlavu. Ten procítěný tón jeho hlasu byl opravdu přesvědčující. Itachi svou roli zahrál opravdu dobře. Sakuru ani nenapadlo, že by mohl lhát. Svěsila hlavu.
" Je ta amnézie… trvalá?" Zeptala se Sakura se svěšenou hlavou.
" Tím si nejsme jisti. Je možné, že se ti bude paměť postupně vracet."
Doufám, že je to trvalé, protože jestli ne, tak to nedopadne dobře. Honilo se Itachimu v hlavě.
" Mohl…bys mě nechat na chvíli… o samotě." Sakuře sklouzla jedna slza. Itachi přikývnul a odešel. Itachi sešel schody a dostal se do kuchyně. Všechny si prohlédl. V místnosti byli všichni Akatsuki.
" Takže ví všichni, co mají dělat a říkat? Chovejte se k ní, jako by tady s náma bydlela už nějakou dobu. Je vám to jasný?" Všichni přikývli.
" Je tohle nutný? A co když si na všechno vzpomene?" Zeptala se Konan.
" Potřebujeme ji, abychom získali ten svitek." Ozval se Deidara. " A co s ní chceš udělat potom Itachi?"
" To ještě nevím."
" Mohl bych si jí potom nechat jako hračku? Je to kus." Zeptal se Deidara. V tom už vyfasoval ránu od Konan. " Ne to teda nemohl! Ty úchylný prase!" Deidara se chytil za bolavou čelist.
" Pokud si nevzpomene, možná bychom jí opravdu mohli přijmout mezi nás." Řekla Konan a podívala se na Itachiho.
" I to je možnost." Odpověděl. Ta síla, která se v ní skrývá, by se mohla hodit. Pomyslel si. Ale jestli s nimi má opravdu zůstat, musí se to naučit ovládat.
Sakura ležela na posteli a přemýšlela, co teď bude dělat. Vždyť ona ty lidi vůbec nezná. Může jim věřit? Někdo zaklepal na její dveře.
" Dále." Ozvala se. Konan vstoupila do pokoje s tácem jídla v ruce.
" Měla bys něco sníst." Konan ho položila na noční stolek a odešla. Sakura, která do teď byla otočená zády ke dveřím se otočila, aby se Konan ještě mohla na něco zeptat, ale nestihla to. Právě v tom momentu za sebou zavřela dveře. Sakuře sjel pohled na tác s jídlem. Zakručelo jí v břiše. Posadila se do tureckého sedu a na nohy si položila tác. Začala jíst.

5. Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život.

25. srpna 2010 v 11:13 | Naomi Toko
5. Díl
" t-tohle by k-kakashi sensei n-nikdy ne-neřek."
" jak a to víš tak jistě?" Řekl, sundal si masku a začal se k ní sklánět. Sakura trochu povolila nůž. Kakashi se zastavil těsně nad jejími rty. Nejdřív se jen lehce o ně otřel. Byl to takoví letmý polibek. Potom se něžně na její rty přitisknul. Sakura byla, mírně řečeno, v šoku. Ze začátku mu polibky neoplácela, ale potom mu je začala opětovat. Upustila nůž na zem a zajela mu rukou do vlasů. Jakmile Kakashi ucítil, že spolupracuje, pohltila ho vášeň. Jednou rukou jí tvrdě chytil v pase a druhou jí dal pod zadek, zvedl ji a přimáčkl k nejbližšímu stromu. Jazykem ji olízl spodní ret. Sakura trochu pootevřela ústa. Najednou ucítila, jak jeho jazyk šlehá po tom jejím. Z jejích úst se vydral slastný sten. Tak moc po něm toužila. Chtěla cítit jeho ruce na svém těle. Chtěla, aby jeho nahá hruď byla přitisknutá k té její. Kakashi nechvíli opustil její ústa a začal se věnovat krku. Sakura sténala slastí. Zajela mu rukama pod triko. Musel jí postavit na nohy, aby mu ho mohla sundat. I on jí pomohl z toho jejího. Zase jí začal líbat na rty. Potom přešel ke krku a pokračoval dál na rameno, kde jí stáhnul jedno ramínko od podprsenky a potom, na to druhé. Jednou rukou jí v zadu rozepnul. Sakura z ní sama vybruslila. Kakashi ji začal líbat na rty. Vzal ji do náručí a položil ji do trávy. Svými rty sjel níž k dívčině hrudníku. Jazykem jí přejel přes jednu bradavku a potom malinko skousnul. Sakura zalapala po dechu. Kakashi se lek, že jí tím nějak ublížil. Podíval se do jejího obličeje. Ta jako by jeho strach vycítila.
" Ne-nepřestávej." Vykoktala. Kakashi se pousmál a přišel k druhému ňadru, zatím co to první svíral ve své dlani. Chvíli si jazykem pohrával s její bradavkou a jako u té první také lehce skousnul. PO té začal sjíždět jazykem níž a níž. Začal bojovat se zipem jejích kraťásků. Za chvilinku se mu podařilo jí je sundat. Vrátil se k jejím rtům. Líbal ji a přitom zajel rukou do kalhotek. Zezačátku jí jen lehce rozkrok hladil, ale potom jí dal mírně nohy od sebe, lehce jí dvěma prsty rozevřel a jedním vniknul. Sakura se prohnula v zádech. Na chvíli ji přestal líbat, aby slyšel, jak vzdychá. Pomalu začal prst vysouvat a zasouvat. Když vyděl, že se už blíží k vrcholu, přestal
" P-Proč?" Sakura lapala po dechu.
" Tak už mi věříš, že jsem pravý Kakashi?" Zeptal se.
"
V-v-věřím."
" a chceš mě?"
" M-moc" Zakoktala. Kakashi jí tam znovu zasunul prst a navíc přidal další. Znovu jí začal uspokojovat. Při tom ji líbal na krk. Sakura vyvrcholila. Přehnala se přes ní vlna rozkoše, jakou ještě v životě nezažila. Chvíli ji jen líbal, ale potom pomalu sjel pusou k jejímu klínu. Začal ji dráždit jazykem. Sakura vyjekla. Tohle ještě opravdu nikdy nezažila. Nakonec ji políbil naposledy na rty, zvedl do náručí a donesl k ohni. Potom se ještě vrátil na místo, aby posbíral svoje a Sakuřino oblečení a zalezl si k ní pod deku. Cítil, jak usíná a náhle i on spadl do říše snů.
Sakura otevřela oči do chladného rána. Ucítila, jak ji obepínají něčí paže. Otočila se, aby spatřila mužovu tvář. Ten ji k sobě přivinul ještě pevněji.
" Kakashi. Kakashi!" Muž konečně otevřel oči.
" Dobré ráno."
Řekl s úsměvem.
" Kakashi… mohl bys jen trochu… drtíš mě."
" a promiň" Řekl a trochu uvolni sevření. Políbil ji na čelo, poté na víčko a nakonec něžně na rty. Sakura se usmála.
" Budeme muset vyrazit. V Písečný mně potřebují." Řekla lehce otráveně. Potom se ale opět usmála a začala vstávat. Protáhla se. Najednou uslyšela smích. Podívala se na Kakashiho.
" Co je?" Zeptala se.
" Já jen, že ti to moc sluší." Sakura se na sebe podívala. Až do teď si nevšimla, že je nahá. Rychle si začala zakrývat intimní části těla, aby ji Kakashi neviděl. Ten jí ovšem strhl zpět k sobě dolu.

" Co si myslíš, že děláš?" Zeptal se jí s úsměvem.
" Co myslíš."
" Nemusíš se přede mnou stydět, navíc, jestli si teda pamatuješ, tak jsem to všechno už včera viděl." Znovu se zasmál. Sakura úplně zrudla.
" Jsi tak krásná." Řekl a uhladil jí za ucho spadlý pramen vlasů.
" Už bychom vážně měli jít." Zopakovala. " Kde mám své oblečení?"
" Řeknu ti to pod jednou podmínkou." Šibalsky se na ni podíval.
" No tak povídej. Jaká je ta podmínka?"
" Chci pusu." Řekl. Sakura mu tedy dala jeden letmý polibek.
" Takže kde jsou?" Řekla a nevinně se na něj podívala.
" Tohle že byla pusa?... Já ti ukážu pusu!" Řekl, přitáhl si jí blíž a políbil ji s neuvěřitelnou vášní a chtíčem. Sakura se překulila tak, že na něm obkročmo seděla.
" Tak svojí pusu si už dostal, takže teď ty věci."
Kakashi si jí pořádně začal prohlížet.
" Nějak si nejsem jistý, jestli ti je chci dát. Takhle se mi líbíš víc." Zase se zasmál. Hned vedle Kakashiho hlavy ležel jeho batoh. Šáhla do něj a vytáhla kunaj. Přiložila mu jej ke krku.
" Tak teď myslím, že mluvit budeš." Řekla svůdně a s úsměvem na tváři.
" Co? Takže ty si chceš zopakovat minulou noc se vším všudy?" zeptal se úsměvně. Sakura se k němu sklonila a políbila ho.
" Až někdy příště brouku a teď už dost hraní. Kde mám to oblečení?" Zeptala se stále s úsměvem na rtech.
" Máš ho vedle batohu." Odpověděl. Potom ji ale převalil zpět tak, aby byla pod ním.
" Co nejdřív."
Řekl a potom vstal. Sakura se oblékla a potom se vydali zase na cestu do Suny. Sakura přemýšlela, že takhle Kakashiho vlastně ještě v životě neviděla. Byl takový usměvavý a choval se tak jinak. I ona se hrozně změnila. Ještě před pár dny by netušila, že může být tak šťastná. Doopravdy přetékala štěstím. Úplně jí naplnilo.
Šli celý den. Už byl opět večer. Našli místo, kde přenocují a rozbili tábor. Kakashi si sedl vedle Sakury opírající se o strom, dal jí ruku kolem pasu a přitáhl blíž k sobě.
" Za jak dlouho dorazíme do Suny?" Zeptala se Sakura.
" Někdy zítra kolem poledne." Odpověděl. Sakura si položila hlavu na jeho rameno.
" Kakashi, co budeme dělat?"
" s čím?" zeptal se nechápavě.
" No přece s námi. Jsi o tolik starší. Mně to nevadí, ale trochu se bojím, že mě Tsunade zabije. Od té doby, co zemřela moje matka, se snažila aspoň částečně ji nahradit." Při poslední větě posmutněla. Vzpomněla si na tu hroznou nehodu v jejich bývalém domě. Výbuch plynu a následný požár. Sakuřina matka byla právě v domě, když to vybuchlo. Samotný výbuch ji ale nezabil. Udusila se kouřem.
" Je mi jedno co na to řekne. Já tě miluju a chci tě mít u sebe navždy." Opáčil a něžně jí políbil. On to řekl? On vážně řekl, že mě miluje. Kakashi mě miluje. Sakuru to úplně zaskočilo. Nebyla si jistá svými city k němu. Radši mu vtiskla další polibek.
O hodinu později. Kakashi už spal. Sakura měla hlídku. Pohlédla na spícího Kakashiho a vstala. Rozhodla se, že se půjde projít.
Byla krásná noc. Obloha byla posetá tisíci hvězd. Měsíc ozařoval les, který vrhal na Sakuru stíny. Sakura šla dál a dál. Byla sama se svými myšlenkami, teda to si alespoň myslela.
Za chvíli dorazila na malou mítinku na okraji lesa, na jejímž druhém konci byl hluboký sráz dolu, ale byl odtamtud nádherný výhled na krajinu. Sedla si na trávu a očima přejížděla obzor. Po chvilce jí začala být trochu zima a tak se rozhodla, že půjde zase zpět. Vstala a zamířila mezi stromy.
Uslyšela za sebou kroky. Otočila se. Tam nebyl nikdo. Začala se usmívat.
" Kakashi nech toho!" Řekla s úsměvem. Zase uslyšela za sebou ty kroky. Tentokrát se neotočila. Dvě silné paže jí zezadu objaly.
" Měli bychom jít do tábora." Pověděla. Muž jí začal líbat zezadu na krku. Bylo to ale jiné, než včera. Přišlo jí to odporné. Jeho jazyk byl slizký a hnusný. Otočila se a ztuhla.

4. Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život.

17. srpna 2010 v 15:43 | Naomi Toko
Takže tady je další díl. Je delší a já přísahám, že takhle dlouhý možná i delší budou všechny díli, když mi začnete psát komentáře. Takže... Rozhodnutí je na vás. Já jen potřebuju vaše hodnocení. Hezké čtení.
4. Díl
" Naruto, co ty tady?" Naruto jí sjel pohledem od shora až dolu a to sakuře vehnalo ruměnec do tváří.
" Neruším?" Zeptal se Naruto, kterému cukaly koutky. Teď zrudla jak rajče.
" BAKA!!!!" Zařvala a dala mu pěstí tak, že odlít několik metrů dozadu. Sakura zuřila. Naruto chvíli ležel a pak se začal zvedat.
" Omlouvám se Sakura-chan já jen že vypadáš… no… jako bys…" Když vyděl její pohled, raději větu nedokončil.
"No to je jedno. Hledá tě Tsunade." Sakura se už uklidnila.
" Nevíš náhodou, co ode mě chce?" Byla to hloupá otázka, jelikož Sakura přesně věděla, že s ní chce mluvit kvůli těm pozdním příchodům.
" Tak to nevím, ale zdála se naštvaná."
" Doprčic. No nic já se budu už muset jít převlíknout. Měj se Naruto."
" A nechceš s tím převlíkáním pomoct?" Zeptal se, ale to neměl dělat. Sakura vyletěla ze dveří a vrazila mu další. Potom vkráčela zpět do domu a zabouchla za sebou. To je fakt idiot. Pomyslela si.
Co nejrychleji se vypořádala s ranní hygienou a vyrazila do kanceláře Hokageho. Zachvíli už byla přede dveřmi do Tsunadiný kanceláře. Váhavě otevřela a málem jí srazila letící židle.
" Sakuro, kde jsi tak dlouho. Jak to, že jsi nebyla ráno v nemocnici?" Řvala na ní Tsunade.
" Lady Tsunade já se omlouvám, zaspala jsem." Sakura byla ve střehu, aby měla možnost se případně vyhnout nějakému dalšímu letícímu předmětu.
" Shizune! Nech to saké tady!" Řvala na svou asistentku.
" Lady Tsunade, ale vy víte, že přece nesmíte v pracovní době pít." Řekla Shizune, vzala jí saké a vyletěla jako střela z kanceláře. Sakura chvíli počkala, než Tsunade přestane nadávat.
" Lady Tsunade potřebujete ode mě ještě něco?" Zeptala se Sakura tím nejzdvořilejším tónem, jakým dokázala.
" Ano Sakuro, potřebuji. Budeš muset do Suny. Byla napadena neznámými nepřátelskými ninji a bylo zraněno hodně lidí. Potřebují tě tam jako Medika."
V tu chvíli se tam zjevil Kakashi. Sakura úplně ztuhla. Na chvíli přestala dýchat.
" Konečně jsi tady. Musíš doprovodit Sakuru do Suny. Vyrážíte už dnes ve čtyři. Tak se připravte." Tím Tsunade skončila. Sakura se konečně vzpamatovala.
" Ale Lady Tsunade Kakashi sensei jít nemůže. Musí odpočívat. Je to teprve den od té doby, co jsem ho vyléčila. Teď nemůže nikam jít!"
" Kakashi myslíš, že to zvládneš?" Zeptala se Tsunade.
" Jsem si naprosto jistý. Jak už Sakura řekla, vyléčila mě. Jsem již úplně v pořádku." Odpověděl jí.
" Lady Tsunade musím protestovat. Já…" Sakura to nestihla ani dopovědět, jelikož jí do řeči skočila Tsunade.
" Už jsem řekla. Navíc jak vidíš Kakashi je v pořádku. A teď už můžete odejít." Sakura vyrazila ze dveří jako první. Kakashi ji rychle dohnal.
" Sakuro, proč nechceš, abych tě doprovázel do Suny zrovna já?"
" Protože jsi ještě včera měl řeznou ránu přes celá záda." Řekla a ještě zrychlila krok.
" O mě se bát nemusíš. Já se o sebe dokážu postarat sám."
Opáčil jí.
" hmmm. To jsem viděla." Řekla mírně naštvaně. " Takže ve čtyři u severní brány." Rozloučila se a mířila rovnou domu. Nemohla s ním být sama. Bála se, co by třeba mohla provést. Cestou si vzpomněla, že ale ještě musí nakoupit a tak se stavila ještě v obchodu. Právě vybírala nějaké bylinky, když potkala Hinatu vedoucí se ruku v ruce s Narutem.
" Hinato! Ahoj Tak dlouho jsem tě neviděla." Sakura se usmála.
" Sakuro. Tak ráda tě zase vidím. Jak se máš?" zeptala se.
" Tak nějak přežívám. Dnes vyrážím do Suny jako Medik, tak ještě musím něco nakoupit. A jak se máš ty?
" Já jsem se předevčírem vrátila s mise a tak si užívám trochu volna." Sakura sklonila hlavu a uviděla spletené ruce.
" Počkat takže vy dva spolu…" Hinata i Naruto přikývli.
" No KONEČNĚ. Už taky bylo na čase." Zasmála se.
" Je mi líto, ale už budu muset jít. Tak se mějte. Hinato, až se vrátím, musíme něco podniknout."
" To určitě musíme. Taky se měj." Sakura se s nimi rozloučila a pelášila domů. Měla strach, že to nestihne.
Rychle si sbalila batoh a vydala se k bráně. Byla překvapená, že Kakashi na ni už čekal.
" Sensei, co tak brzy?" Ušklíbla se Sakura. Kakashi její poznámku ignoroval.
Šli už několik hodin. Už se setmělo. Kakashi najednou zatočil do leva. Sakura vůbec neměla ponětí proč, ale i přes to ho následovala. Rozhrnul křoví a stanul na malé mýtince.
" Tady bychom se mohli utábořit na noc. Počkej tady, dojdu pro nějaké dřevo na oheň." Sakura ho poslechla. Posadila se a začala si stlát na zemi. Za chvíli byl Kakashi zase zpět se dřevem. Začal rozdělávat oheň.
" Mám si vzít hlídku jako první?" Zeptal se.
" Klidně." Odpověděla a zalehla do své improvizované postele. Snažila se usnout. Na chvíli se jí to dokonce povedlo. Ale asi jen na hodinu. Znovu otevřela oči a ohlédla se na místo, kde měl být Kakashi. On tam ale nebyl. Rozhlédla se kolem a nikoho neviděla. Něco uslyšela. Vytáhla nůž, který měla skovaný v batohu a vydala se za tím zvukem. Postupně se ztrácelo oranžové světlo ohně. Měla pocit, že jí někdo sleduje. Něco za sebou uslyšela. Otočila se, ale tam nikdo nebyl. Jen temný les. Zklidnila se a začala soustředit. Najednou jí bylo jasné, že jí napadne zezadu. Cítila ho. Otočila se a přitiskla mu ostří nože na krk.
" Co ode mě chceš?" Zeptala se, jelikož stále nevěděla, kdo to je.
" Sakuro, to jsem já." Řekl Kakashi.
" Dokaž to."
" Včera jsi mi vyléčila ránu, kterou jsem utrpěl v boji při cestě do Konohy."
" Sensei není jediný, který to ví."
" Tak co chceš teda abych řekl?"
" Já nevím, něco co by mohl vědět jen sensei."
" Proč mě neoslovuješ jen Kakashi?"
" Myslím, že tohle by sensei nikdy neřekl." Sakura měla srdce až v krku. Z nějakého důvodu věděla, že je to ten pravý Kakashi.
" Vážně? Dobře včera jsme skoro celý den strávili spolu."
" Mohl jsi nás sledovat."
" Včera jsi mi ukázala ten nejkrásnější západ slunce, co jsem kdy viděl."
" Nemůžu na to říct nic jiného než před tím. Mohl si nás sledovat."
" Dobře, takže něco, co vím jen já? Už od včerejšího večera cítím hroznou touhu tě políbit." Řekl. Sakura úplně ztuhla. Zrychlil se jí dech a měla pocit, že jí srdce každou chvíli vyskočí z hrudi.

3. Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život.

9. srpna 2010 v 23:52 | Naomi Toko
3. Díl
" Kam mě to vlečeš?" zeptal se překvapený Kakashi.
" Uvidíš. Chci ti něco ukázat." Říkala smějíc se. Vběhla s ním do lesa. Cesta najednou začala celkem prudce stoupat. Vyšplhali na kopec. Sakura rozhrnula křoví a naskytl se jí krásný pohled na zapadající slunce nad Listovou. Na kopci byla malá plošina a potom sráz dolů, kde byli ve skále vytesány hlavy Hokagů. Sakura si sedla na kraj a sledovala tu nádheru. Když i Kakashi vyběhl ze křoví, na chvíli oněměl. Byla to opravdu nádhera. Rudé paprsky osvítili oblohu a mraky a tím vytvářeli červánky. Byl to opravdu krásný pohled.
Kakashi si sedl vedle Sakury, která si ovšem po pár minutách lehla do trávy a dívala se na červánky plující už jemně potemnělou oblohou. Kakashi jí napodobil, taky se položil a dal si ruce za hlavu. Chvíli tam jen ležely. Sakura nejdřív přemýšlela jen o obloze, ale potom jí myšlenky sklouzly na muže ležícího vedle ní, vzpomněla si na pohled na jeho svalnatou hruď. Při té vzpomínce se opět trochu začervenala. Začala být lehce nervózní. Nemohla ho vyhnat z hlavy. Ten jeho pohled. Měla zavřené oči. Ani si neuvědomila, že se usmívá. Přemýšlela, jaké by to asi bylo ho líbat. Nějak se ztratila v tom proudu myšlenek, ze kterého jí najednou vytrhl pohyb vedle ní. Rychle otevřela oči a sedla si. Ten co jí vylekal, byl Kakashi. Sedl si. Prohlédla si okolí. Už byla skoro úplná tma.
" To už je tak pozdě? Asi bych už…měla jí." Řekla nervózně. Kakashi se na ní usmál.
" Jo nejspíš jo. Doprovodím tě. Jestli teda chceš."
" Jo díky." Pohlédla mu do očí, ale hned musela uhnout, protože si vzpomněla na myšlenku o líbání.
Pomalu se blížili k Sakuřinýmu domu na kraji města.
" Vrať se zpět do týmu. Vážně nám všem na misích chybíš." Sakura si nemohla nevšimnout toho "nám všem", ale nechala to být.
" Já se nemohu vrátit. Stejně už jsem všechno zapomněla."
" Pravý ninja na svůj výcvik nikdy nezapomene."
" Možná nejsem pravý ninja." Řekla a pohlédla na svého společníka. Už byli u Sakuřiných dveří.
" Ale samozřejmě, že jsi."
Opáčil jí. Sakura vyndala klíče a odemkla, potom se ale ještě obrátila čelem ke Kakashimu a opřela o dveře. Sakura musela zvednout hlavu, aby mu viděla do očí.
" Mohla by jsi to aspoň zkusit."
" Ne to bych nemohla." Řekla Sakura. V jejím hlase byla slyšet mírná nervozita. Ve skutečnosti byla ale hrozně nervózní a to kvůli blízkosti Kakashiho. Byl tak blízko. Začalo jí bít srdce jak o závod a mírně se jí zrychlil dech. Naneštěstí si toho Kakashi všimnul. Pohlédl jí hluboko do očí. Sakura měla pocit, že se z toho pohledu snad rozpustí. Kakashi se trochu přiblížil a opřel se loktem o dveře. Cítil hrozné nutkání ji políbit, byla tak krásná. Než ale stačil cokoli udělat, Sakura otevřela dveře. Kakashi, jelikož byl o dveře částečně opřený, trochu zavrávoral a při tom se snažil zachytit padající Sakuru. To se mu nakonec podařilo. Přitáhl si jí do náruče a říkal si, že to udělal pro to, aby měl jistotu, že nespadne. Pravda to byla ovšem jen částečná. Sakura měla položené ruce na jeho hrudi a dívala se mu do obličeje.
" D-Díky. Asi…. B-bych…už měla j-jít." Vykoktala. Kakashi trochu kývnul a pustil jí ze svého pevného sevření.
" Asi ano." Kakashi nevěděl co víc by měl říct.
" Jo a děkuju za ten … o-oběd a za hezky strávený den." Nervózně se na něj usmála, vběhla do domu a zavřela za sebou. Sakura šla jako smyslů zbavená do své ložnice, kde sebou plácla na postel. Dotkla se tváře, kde ještě cítila jeho teplý dech. Chtěla se smát. Nevěděla, co jí to tak najednou popadlo. Cítila se jak opitá. Vstala a šla do koupelny. Cestou se svlékala. Napustila si vanu a svalila se do ní, k tomu si pustila hudbu a rozsvítila svíčky. Takhle předtím ještě nikdy necítila. Nemohla na něj přestat myslet. Na jeho náruč, silné paže, které ji objímali. Z toho přemýšlení usnula. Probudila ji až voda, která během té doby, co ležela namočená ve vaně, zchladla a teď byla tedy studená. Promrzlá Sakura vylezla z vody, omotala se ručníkem a zhasla svíčky, které zbývaly. Ani se neobtěžovala s pyžamem, jen si lehla na postel a přikryla se dekou.
Sluneční paprsky začaly hřát Sakuře víčka. Probudila se do nového dne. Připadala si divně. Jako by se nestalo něco, co se stát mělo, jako kdyby na něco zapomněla. Chvíli nad tím přemýšlela, až jí to konečně došlo. Rychle vyletěla z postele, obmotala si kolem těla deku a běžela do kuchyně, kde byli hodiny. Bylo půl jedenácté.
" Doprčic. Tsunade mě zabije." Řekla si pro sebe. Najednou někdo zazvonil. Sakura si přivinula deku víc k tělu a šla otevřít.
" Sakura-chan." Sakura stála překvapeně ve dveřích.

2. Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život.

9. srpna 2010 v 23:45 | Naomi Toko
Ahoj, je mi líto, že jsem ten dílek nepřidala dřív, ale byla jsem v Egyptě a 7 euro za hodinu internetu -HROZNÝ CENY- se mi platit nechtělo.
2. Díl
" Doprčic." Ulevila si Sakura. " To tričko musím rozstřihnout." Otočila se a šla pro nůžky. Opatrně mu jimi zajela pod triko a začala střihat. To nejhorší mělo ovšem teprve přijít. Po rozstřižení trika položila nůžky na stolek na nástroje vedle nemocničního lůžka, na kterém Kakashi seděl k ní zády a čelem k velkému zrcadlu na stěně. Pozoroval její odraz v zrcadle. Jak se soustředí, aby mu nezpůsobila bolest. Tak ho napadlo, že jí vlastně už několik měsíců neviděl. Sakura byla stále zalezlá v nemocnici a on s Narutem a Saiem na nějakých misích. Po jejím odchodu se Naruto a Sai rozhodli, že nepřijmou do svého týmu nikoho dalšího. Sakura věděla, že to udělali jen kvůli tomu, aby jí dali najevo, že se vždy může vrátit.
Kakashi najednou ucítil ostrou bolest a syknul. Sakura rychle přestala se slepováním trička z jeho pořezaných zad.
" Kakashi promiň. Bohužel ti to triko máš na zádech přilepené krví. Měla jsem tě na to upozornit."
" To je v pořádku. Jen pokračuj. Je to moje blbost. Měl jsem dávat větší pozor."
" Jo to teda měl! Vždyť tě mohli zabít!" Vyletěla na něj Sakura. " Jak si jen mohl být tak neopatrný."
V tom rozčílení za triko trochu moc zatáhla a Kakashi znova syknul bolestí.
" Ježiš promiň, asi jsem trochu přepracovaná."
Sakura se divila, proč na něho tak vyjela. Asi je vážně přepracovaná, ale nechtěla Tsunade teď žádat o dovolenou. Tsunade měla teď práce až nad hlavu a bez Sakury by to v nemocnici nezvládala a navíc, co by sakura v tom volnu měla dělat. Pohlédla na Kakashiho. Zatínal ruce v pěst. Sakura v životě takové zranění neměla a tak netušila, jak moc to asi bolí. Podívala se na jeho obličej a divila se. Na jeho obličeji vůbec nebylo znát, že ho něco bolí. Jen hleděl do zrcadla před sebou. Vůbec si nevšimla, na co se vlastně kouká. Konečně se jí podařilo mu úplně sundat triko. Začala si pořádně prohlížet ránu.
" Budu to muset aspoň trochu očistit." Šla směrem k zrcadlu, pod kterým byla nádoba, kam začala natáčet teplou vodu. Otočila se čelem ke Kakashimu. A omluvně se na něj podívala. Střetla se s jeho očima. Pohled jí sklouzl dolu na jeho svalnatou, obnaženou hruť. Trochu se začervenala. Přinutila svůj pohled znovu vystoupat k jeho obličeji. Znovu se střetla s jeho pohledem. Pozoroval jí. Rychle se otočila, aby neviděl, že zrudla jak rajče, ale moc jí to nepomohlo, jelikož za zády měla to zrcadlo. Sklonila hlavu a dělala, že jí zaujala miska s vodou. Když už byla dostatečně plná. Vzala ji do rukou a přenesla ji ke Kakashiho zádům. Namočila houbičku do vody a začala mu ránu jemně omývat.
" Jak se vlastně mají Naruto a Sai?"
" Mají se dobře, ale schází jim jeden člen týmu." Sakura se podívala do zrcadla, aby viděla Kakashiho obličej. Stále ji sledoval. Zase sklopila oči. Z jeho tváře nikdy nemohla určit, co si vlastně myslí. Stále cítila jeho pohled.
" Říkala jsem jim, aby přijali do svého týmu někoho dalšího. Takhle jsou oslabení."
" Takhle jsem to nemyslel, Sakuro. Scházíš jim tam ty."
" Jenže já se tam už nevrátím." Řekla rozhodně. Dokončila omývání rány. Přiložila mu ruce nad ránu a začala s léčením. Asi po deseti minutách bylo Kakashiho zranění vyléčené, ale tak dlouhé léčení způsobilo, že Sakura bylo celkem vyčerpaná a navíc od rána zatím nic nejedla.
" Hotovo." Řekla. " ale neměl by ses aspoň dva dny moc namáhat." Kakashi se na ní podíval. Byla úplně bledá.
" Jsi v pořádku?" Zeptal se.
" Jo jasně, jen mám trochu hlad."
Odpověděla.
" Nechtěla by jsi jít se mnou na oběd. Zvu tě."
" Tak jo." Věnovala mu oslnivý úsměv. Kakashi si vyndal z batohu, který sebou měl další černé triko a přetáhl si ho přes hlavu. Sakura si sundala svůj plášť a vydala se ke dveřím. Nestihla ani vztáhnout ruku na kliku, když jí je už Kakashi držel otevřené. Znovu se na něj usmála.
Kakashi jí vzal do ichiraku. To bylo poprvé za dost dlouhou dobu, co se bavila. Povídali si spolu a smáli se.
Bylo už něco kolem deváté hodiny. Sakura se divila, jak ten čas rychle utekl.
" To už je tolik? Dnešek utekl nějak rychle."
Podívala se na Kakashiho.
" To ano. Čas utíká rychle, když se člověk dobře baví." Sakura se na něj usmála a on jí také opáčil úsměvem.
Právě zapadalo slunce. Sakura Kakashiho najednou chytla za ruku a začala ho táhnout za sebou.


Kam dál